V rámci konference organizace BATRADIS, konající se letos v Lisabonu, jsme se dozvěděli ledacos zajímavého ohledně našeho projektu od našich kolegů z celého světa, pokud jde o země kde máme pobočky, které něco podobného zkoušely. V okamžiku psasní tohoto článku probíhá v Lisdabonu mimo jiné i výběrová soutěžní akce, kterou se hkedá žena pro zdejšího smolaře na vážnější známosti. Vypadá to velice dobře. Kdyby to chtěli zkusit kolegové ze slovenska bez čekání na úspěch české pobočky, měli bychom jistotu že nezájem o méně tělesně zdatné a méně sociálně přizpůsobivé muže, je českou národní ostudou české ženské populace. Skutečnost že Česko a Slovensko tvořily od roku 1918 až do 90tých let 20tého století jeden federální stát, čekají na náš úspěch protože chyba ženského charakteru je přejatá z Čech.
Naši kolegové z rozvinutých zemí budou náš projekt podporovat a oceňují sekci o našem projektu ve světě formou různých jeho mutací, a radí nám v podávání zpráv pokračovat. Apelují na zástupce pobošek organizace BATRADIS v rozvojových zemích, aby to také zkusily. V souvislosti s tím se na rok 2013 plánují další delegace do rozvojových zemí. Některé z nich možní stihneme ještě do konce roku 2012, pokud půjde nějaké delegační zájezdy dohodnout. Záleží na účasti veřejnosti v daných zemích, aby bylo možné uspořádat nějakou výběrovou soutěžní akci, kterou by se tam hledala družka pro někoho, kdo si nemůže žádnou obvyklou cestou partnerku najít.
Proslýchá se, že nějaké pokusy tohoto druhu plánuje litevská pobočka organizace BATRADIS ve městě Vilnius. Po pádu Sovětského Svazu byla možná nějaká ekonomická a urbanistická revitalizace této a dalších postsovětských zemích natolik, že si tam můžeme najít nějakého rodilého mluvčího, který by nás prezentoval a pracoval pro nás. Pokud bude mít smůlu na seznamování se s děvčaty, uděšláme tam pro něj jakýsi Robinhelp a pozveme tam český tým tohoto projektu.
Další postsovětskou zemí, kde je dokonce garantováno ústavou právo na používání internetu zadarmo je Estonsko.
Organizace NATRADIS se dýále rozhoduje o budování nových poboiček v postkomunistických zemích, kde je zatím předmětem výzkumu Mongolsko, kde by se začalo přímo v Ulánbátaru Pro vědeckovýzkumné laboratoře a jiná vědecká pracoviště by tam bylo dost místa v poušti Gobi a v Ulánbátaru by bylo ředitelství a pak i vynavení na veřejné projekty. Zkusili bychom tam i Robinhelp.
O pokusech o náš projekt víme, že to chce zkusit indická pobočka v Kalkatě, a dále pak v Africe, kde by to zkusily všechny pobočky . tedy v Tunisku, Egyptě, Libii a Alžíru včetně Jihoafrické republiky.
Co dělat až vyčerpáme mezinárodní možnosti? Naši kolegové nám poradili, že máme na webu našeho projektu prezentovat individuální případy. Neobejde se to bez publicity a značných výdajů, ale všichni jsou ochotni spolupracovat a organizovat různé akce, kterými máme získat sponzory. To si vezmou na starost kolegové z Dánska.
Budeme se tím řífit a uvidíme.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazat