Pokládáme ta důležité Vás seznámit s přednáškou slečny Mičiko Suzuki o japonské verzi projektu +Robinhelp , která byla zajímavá hlavně používáním sebezástupu. To je v Japonsku nejvytíženější záležitost, prorože každý má hodně práce, a tak je japonská pobočka Allied Social Services nejzatíženější ahendou zřizování zástupů. Konkrétně to znamená, že je systém zatížen konverzacemi typu:
Dnes v 15 hodfin potřebuji aby se mi někdo postaral o mého přítele. Mám nějakou práci do 18 hodin a nemohu se mu věnovat. Omlouvám se, ale neměly byste nějaká čas? Děkuji.
Asitak 90kolegyň ze 1%% se velice zdvořile omluví, protože zrovna také nemá čas. 10 se snaží zjistit o co jde a 4 odpadnou. 1 má čas a zeptá se kam má přijít. Chvíle chatování a přenos navigačního souboru zatěžuje datová centra, takže to chodí pomalu a přernosy větších souborů dlouho trvají.
O čem Mičiko přednášela? Hlavně o svém soužití s Jasuhiro Nakamotem, který má potáže s komunikací, takže u něj musí někdo být, aby v přápadě nutnosti mlubil za něho. Ne snad že by Jasuhiro říkal hlouposti as mluvil zcesty, ale než se vyjádří, chvíli to trvá. Písemně se vyjadřuje dobře, ale když má mluvit s někým cizím, dělá mu to potíže.
Velice nás zaujala myšlenka, která by mohla být zajímavá i pro české ženy, a sice že se Mičiko s Jasuhirem kamarádila dosti dlouho, takže jediné co chybělo v rozdílu mezi kamarádstvím a vážnějším vztahem byl sex. Teoreticky by tedy i bez projektu +Robinhelp v jeho jasponské verzi stačilo s ním nějaké ty intimní důvěrnosti zkusit ufělat třeba jen jednou, aby věděl jaké to je. Nicméně jako dcera generálního ředitele japonské pobočky organizace +BATRADIS v Tokiu chtěšla být příkjladná a pustila se do spolupráce na zavádwšní nových sociálních služeb s japonskou důkladností a precizností, japoncům vlastní.
Prý ze všech žen, které Jasuhiro Nakamoto evidoval pro Allied Social Services szejným způsobem jako +Robin Hronek, splňuje Mičiko všechny požadavky i přesto, že mezi evidovanými ženami jsou občas i vyšší, nebo urostlejší, či jen fyzicky zdatnější ženy, než Mičiko, ale důležitou roli tady hraje skutečnost, že Jasuhiro Mičiko dobře zná natolik, že ví že si z něj nebude dělat legraci a že spolu mohou mluvit o čewmkoli jakkoli.
Zayjímavé bylo pojednání o jejích kolegyních v tomto pokusu z jiných japonských měst, kde se to rozmáhá velice dobře, ale náhrtady se zařizují díky japonské pracovitosti těžko.ů Oproti jiným zemím to podle jejích slov řeší tak, že mají hustou síť pracovišť osobního oddělení a pouličních pracovišť, kdy můžete v Japonsku narazit třeba ve verstibulu stanic podzemní dráhy, nebo na nádražích, či obchodních centrech na clápka, který má rozkládací stolek s notebookem a k tomu skládací židličku, ktzerý dělá pohovory s ženami. Aby nikdo hned neviděl, jak se od nich nechá nosit na zádech, má k tomu jakousi zástěnu udělanou z hneprůhledné plachty s několika kolíky. Do notebooku si dává osobní údaje. Někteří k tomu mají i tiskárnu, takže rovnou uzavírají i smlouvu. V případě nutnosti se to dá rychle sbalit a jít s tím jinam. Takové věci nám Mičiko ukázala na fotografiích a pustila nám pár filmečků.
Ponaučení je asi takové, že to máte hlavně vy, české ženy, také zkusit.
Žádné komentáře:
Okomentovat